KATEDRÁLA
SVATÉHO VÍTA

Nahlédněte s námi do nejposvátnějšího místa katedrály. Jeho výjimečnost zdůrazňuje nádherná výzdoba plná symbolů. Prostor je uzavřen zvláštní kupolovou klenbou, stěny zdobí drahokamy ve zlacené omítce, nástěnné malby pašijového cyklu a výjevy ze svatováclavských legend. V této svatyni jsou uloženy ostatky sv. Václava, nejvýznamnějšího zemského patrona. K nejcennějším památkám patří jeho socha vytesaná z opuky Petrem Parléřem, umístěná nad hlavním oltářem. Vzácné bronzové klepadlo ve tvaru lví hlavy můžete vidět na původních gotických dveřích na severní straně kaple. Podle legendy pochází z kostela sv. Klimenta ve Staré Boleslavi a je autentickým klepadlem, kterého se zachytil sv. Václav při bratrovražedném útoku. Z kaple se vchází do Korunní komory, kde jsou uloženy české korunovační klenoty.

Korunovační klenoty jsou vzácnými symboly české státnosti. Svatováclavskou korunu dal zhotovit Karel IV. ke své korunovaci a je z celého souboru nejstarší. Koruna je zhotovena z 22karátového zlata a zdobí ji safíry, spinely, granáty, smaragdy a perly. Na jejím vrcholu je umístěn zlatý křížek se safírovou kamejí. Povšimněte si na detailním záběru rytiny znázorňující ukřižování Krista. Královské žezlo i jablko nechal zhotovit císař Ferdinand I., oba kusy patří svou zdobností k nejkrásnějším evropským dílům své doby. Červené spinely a modré safíry rozzařují střed a ramena kříže na vrcholu korunovačního jablka. Nápis na jeho zadní straně informuje o rozdělení pravomocí v tehdejším světě: Bůh vládne nebesům, králové zemi. Korunovační klenoty jsou uloženy v Korunní komoře nad svatováclavskou kaplí.

Jak vypadaly zaniklé středověké oltáře, se dnes dozvídáme jen z několika dochovaných maleb. Z doby lucemburské můžeme v katedrále obdivovat skvostnou malbu Klanění tří králů v Saské kapli (sv. Ostatků). Při zastavení v Císařské kapli vás upoutá sousoší kalvárie (z r.1621) umístěné vysoko pod klenbou, ale především bohatě zdobený oltář ve tvaru archy se zavíracími křídly (z r.1903). Na predele je reliéf se zobrazením Svatby v Káni Galilejské. Pozornost si však zasluhují i výrazná díla novější jako secesní oltář Františka Bílka umístěný do katedrály r. 1927, Kristus je na něm zobrazen jako vznášející se figura v posledních okamžicích svého života. Jeho mecenášem se stal T. G. Masaryk, který dílo věnoval katedrále. Nebo dřevěná oltářní plastika v kůrové kapli od Jaroslava Horejce z r. 1929, která zachycuje Krista ve vítězném postoji po zmrtvýchvstání.

Okna chrámu byla zdobena vitrážemi již ve středověku, ale žádná z nich se nedochovala, zničena byla i velká část kružeb. Nově byly zhotoveny až v 19.-20. století. Největší chrámové okno nad Zlatou branou zdobí vitráž Poslední soud od Maxe Švabinského. Velkolepou Hilbertovu kružbu ve formě rozety najdeme na západním průčelí, její vitráž od Františka Kysely ilustruje Stvoření světa a byla realizována mezi roky 1925 a 1928. Kysela si částečně připisuje i autorství vitráže představující svatou Trojici a obrazy Panny Marie a sv. Václava. Zejména barevným provedením se od ostatních liší vitráž malíře Alfonse Muchy osazená do Nové arcibiskupské kaple v roce 1931. Vyniká neobyčejně zdařile rozvrženým duhovým spektrem barev, ve středu kompozice vidíme sv. Ludmilu s mladým sv. Václavem. V postranních výjevech nacházíme věrozvěsty Cyrila a Metoděje.

Stěny vysokého chóru evropských katedrál jsou tradičně ploché. Proto udivuje odvaha, s jakou Parléř tuto zvyklost porušil tím, že do ní vstoupil pilovitou architekturou baldachýnů tvořenými nakoso postavenými archivoltami. Typickým prvkem gotických katedrál je triforium, úzká průchozí galerie, vložená mezi arkády a okna vysokého chóru. V Praze získala nebývalý účel a formu. Na každý pilíř triforia byla umístěna busta, řada počínala portrétem Karla IV. a jeho manželky Alžběty Pomořanské, pokračovala přes císařovu rodinu, oba architekty, Matyáše z Arrasu a Petra Parléře, arcibiskupy a ředitele stavby – a končila zvířaty a démony. Nic podobného v evropských katedrálách neexistuje. V další galerii o patro výše nad triforiem byly osazeny busty Ježíše Krista, Panny Marie a zemských patronů, ty však nejsou zvenčí viditelné. Jeden ze zázraků středověké architektury představují bohaté vzory žebrových kleneb chrámů.